Sezóna 2004 byla již před začátkem poznamenána změnou technických předpisů FIA, která omezila drastickým způsobem výkonnost vozů v královské třídě prototypu CN. Osazení sacího traktu motoru o obsahu 3000 ccm restriktorem o průměru 33 mm znamenalo snížení výkonu o cca 100 PS, tudíž na hranici 300 koní. Spolu s aerodynamickými omezeními to znamenalo zpomalení těchto prototypu o cca 1 sekundu na každý km tratě. Toto ve svém důsledku nevadilo na ME, kde tato omezení museli respektovat všichni, avšak v národních šampionátech by to znamenalo prakticky ztrátu konkurenceschopnosti těchto vozů proti nejrychlejším formulím (F 3000) v boji o absolutní pořadí. Proto většina národních federací povolila starty prototypů v sezóně 2004 dle reglementů FIA 2003.

Pro mě to prakticky znamenalo vyvinout vůz podle nových předpisů pro reprezentaci v ME a současně udržovat i starou výkonnější verzi pro boje v absolutním pořadí MČR. Rovněž velice technicky, finančně i časově bylo náročné přestavovat vůz prakticky každý týden do jiné specifikace, o vlastních jezdeckých pocitech při střídaní vozů s tak zásadními rozdíly ani nemluvě.

Začátek sezóny nám však vyšel nad očekávaní dobře, MČR 2x vítězství, ME 5. místo s minimálním odstupem od špičky, takže zimní příprava se ukázala jako poctivá a efektivní. Zásadní zlom však přišel na druhém závodě MČR v Náměšti nad Oslavou, kde jsem velice vážně havaroval v rychlosti 160 km/hod. S velikým štěstím jsem vyvázl nezraněn, avšak závodní vůz Osella byl prakticky na odpis. Nezměrnou vůlí celého týmu a nonstop prací všech, včetně desítek rukou bezejmenných kamarádů, se nám podařilo ze starších, použitých a opravených dílů postavit závodní vůz, se kterým jsem již týden poté stál na startu závodu ME ve španělském Al Fitu. Tento i příští závod ME v Portugalsku byl více o mém psychickém boji sám se sebou než o pravém závodění. I Osella nefungovala ještě zdaleka dle mých představ, takže 7. a 6. místo bylo v dané chvíli maximem, které se na konci sezóny stejně do celkového hodnocení ME nepočítalo. Po návratu domů jsme pomalu začali vůz dolaďovat za pomoci již nově nakoupených dílů.

Již další závod MČR v Ústí nad Orlicí ukázal jisté zlepšení, když jsem dokázal jednou zvítězit a jednou být druhý. Další trápení nás čekalo hned za týden při ME ve Šternberku, po slušném tréninku na vodě (3. místo), kdy jsem bohužel provedl chybné nastavení do závodu na suchou trať a výsledkem bylo až 6. místo.

Blýskat na lepší časy se začalo opět o týden později v německém Trieru, kde jsem se již dotahoval zpět do špičky a skončil na 4. místě. Avšak ještě jednou jsem si musel vypít kalich hořkosti až do dna, když při MČR v Brně jsem vlivem špatné volby pneumatik prohrál v boji o absolutní vítězství. Ano, 2. a 3. místo již pro mě znamená v současnosti v MČR prohru.

Tím více jsem se těšil na 2 následující závody ME v Itálii. Při účasti bezmála 4 desítek prototypů na startu, bylo 3. místo v Rieti a 6. místo ve Valle Camonice pádným důkazem vracející se formy jak mé, tak Oselly i celého týmu.

Návrat formy potvrdil i následující podnik MČR ve Vsetíně, kde jsem dvěma 1. místy zvrátil dosavadní průběžné vedení Miloše Beneše v absolutní klasifikaci MČR.

Hned o dalším víkendu při závodě ME na Pezinské Babě (SK) jsem opět důsledně potrápil Italy svým druhým časem v první jízdě i celkově 3. místem v absolutní klasifikaci ME.

Když jsem hned o následujícím víkendu zvítězil v obou závodech MČR v Bánovcích nad Bebravou, začal jsem věřit, že dokáži obhájit titul nejrychlejšího jezdce ČR (Absolutní Mistr ČR) a to již po čtvrté za sebou.

Francouzké Le Mont Dore bylo našim posledním účínkováním v ME 2004. Přes technické potíže se spojkou a pneumatikami jsem obsadil celkově 5. místo a stejné místo mi patří i v celkovém pořadí seriálu ME. Jelikož jsem již neměl šanci toto umístění vylepšit, zavěru seriálu jsme se již nezúčastnili.

Bylo to zlepšení oproti minulému roku pouze o dvě místa, ale ve vztahu k jarní těžké havárií i to byl úspěch nad očekávání dobrý.

Následující závod domácího mistrovství už mohl rozhodnout, kdo z nás dvou s Milošem Benešem se bude moci pro letošní rok pyšnit titulem "nejrychlejšího muže českých kopců". Závod to byl o to vypjatější, že Beneš startoval na domácí trati svého hlavního sponzora GMS. Byl to jeden z nejkrásnějších závodů sezóny, kdy jsme 3x posunuli traťový rekord. Nutno dodat, že poslední traťový rekord je můj a spolu s vítězstvími v obou závodech jsem jednoznačně s maximální razancí obhájil post "nejrychlejšího muže kopců" a to již po čtvrté za sebou. Po smolném začátku sezóny a chvílích, kdy jsem zvažoval ukončení své závodní kariéry, to byl úspěch nevídaný a pro mě velmi cenný. Vrátila se mi obrovská chuť do závodění a víra v sebe sama...

Proto jsem se rozhodl absolvovat i poslední závod MČR v slovenském Brezne. Nádherná rychlá trať spolu s dobrou organizací byly svědky neopakovatelných soubojů mezi dvěma žlutými přízraky, letícími po trati na hranici fyzikálních zákonů. Oba poslední závody jsem opět vyhrál, i když cílový rozdíl 0,05 sekundy mezi mnou a Benešem jednoznačně ukazuje, jak vyrovnaný to byl souboj. Takové to souboje, kdy už nerozhoduje rychlost jezdce, protože jsou oba stejní, ale štěstí, momentální kondice a souhra náhod, jsem již dlouho nezažil a jsem za ně Miloši Benešovi velice vděčný.

Jelikož jsem se chtěl s Osellou v letošní sezóně ještě svézt, nastoupil jsem v rámci Podzimní ceny Brna do závodu Super Sprint Challenge, novodobé podoby INTERSÉRIE. Přestože to bylo moje vlastně první vystoupení s tímto vozem na okruhu, pohyboval jsem se ihned na špici startovního pole prototypů a v sobotním závodě skončil na 2. místě. Dařilo se nám i průběžně dolaďovat auto, takže jsem byl jízdu od jízdy rychlejší. Nedělní tréninkový čas byl již pod 2 minuty a já stál na startu v první řadě prototypů. V boji o vítězství mě přibrzdila technická závada převodovky (od poloviny závodů jsem jel prakticky bez trojky) a zlomený držák zadního křídla, který velmi vážně narušoval stabilitu vozu ve vyšších rychlostech. Musel jsem zvolnit, ale přesto jsem 3. místo uhájil.

Závěrečné setkání prototypů - PROTOCUP 2004 v Mostě byl spíše propagační akcí a když se k tomu přidaly ještě špatné klimatické podmínky, déšť a mlha, zvítězil zdravý rozum a kroužil jsem zde pouze pro potěšení oka diváka.

A bilance uplynulé sezóny? Myslím, že v kontextu s mojí vážnou havárií na začátku sezóny, se jeví už čtvrtá obhajoba postu domácího nejrychlejšího jezdce a 5. místo v ME (druhý nejúspěšnější český reprezentant) jako výsledky velice dobré, a já jsem s nimi spokojen. Mojí výkonnost podobně ocenili i sportovní motorističtí novináři, kteří mě v anketě Zlatý volant ohodnotili druhým místem.